Téma obecných úprav závazků je nevyčerpatelné. V dnešním článku se budeme věnovat konkrétně spotřebitelským smlouvám a splnění závazků, přičemž tato problematika bude dokončena v příště.
Právo – Advokátní kancelář Richard Gürlich
Nový občanský zákoník přejímá úpravu spotřebitelských smluv z dosud platného zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „OZ“), přičemž tuto úpravu podrobněji rozpracovává. Spotřebitelem je dle NOZ každý člověk, který mimo rámec svého podnikání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Spotřebitelské smlouvy jsou pak upraveny v ustanovení § 1810 a následující NOZ.
Spotřebitel je považován za slabší stranu závazkového vztahu, a proto je mu věnována rozsáhlá ochrana, např. co se možnosti odstoupení od smlouvy týče. I nadále je nutno pamatovat na nemožnost odchýlení se od zákona v neprospěch spotřebitele a nemožnost zakotvení tzv. zakázaných ujednání (např. omezení spotřebitelova práva na náhradu škody či obecně ujednání, která zakládají nerovnováhu práv a povinností mezi podnikatelem a spotřebitelem).
K takovýmto ujednáním se ve spotřebitelských smlouvách nepřihlíží, a navíc každé ujednání umožňující dvojí výklad se vždy vykládá ve prospěch spotřebitele. Novinkou, kterou nový občanský zákoník (NOZ) přináší, je sjednocení úpravy spotřebitelských smluv uzavíraných distančním způsobem a úpravy závazků ze spotřebitelských smluv uzavíraných mimo obchodní prostory, čímž dochází k podstatnému zjednodušení.
Dovolte mi dále učinit několik poznámek k úpravě splnění závazků. Obecně platí, že dlužník je povinen plnit řádně a včas. Jestliže není plněno řádně, jedná se o plnění vadné. Vadné plnění je nabyvatel povinen vytknout bezodkladně, nejpozději však ve lhůtě šesti měsíců, popř. ve lhůtě záruční. Pokud vada nebyla vytknuta v této lhůtě, dle občanského zákoníku právo z vadného plnění (tzn. např. nárok na slevu či výměnu) zaniklo. Dle nového občanského zákoníku však toto právo marným uplynutím lhůty nezaniká, resp. bude přiznáno, ledaže se opožděného uplatnění zcizitel dovolá. Nedochází tak k zániku práva z vadného plnění, nýbrž pouze k jeho oslabení. Prakticky se jedná o určité posílení postavení nabyvatele, které je ovšem limitováno uplatněním námitky ze strany zcizitele. NOZ zakotvuje nově i možnost nabyvatele vzdát se předem svého práva z vadného plnění přičemž pro tento projev vyžaduje písemnou formu.
Zásadně je dlužník povinen plnit svůj dluh v celku; pokud to však neodporuje povaze závazku, je oprávněn plnit jej i po částech a věřitel je povinen nabídnuté plnění přijmout. Pro tyto případy má věřitel dle NOZ nově nárok na úhradu zvýšených nákladů s tím souvisejících.
Další poměrně významnou novinkou, kterou NOZ přináší, je stanovení pořadí pro započtení plnění dlužníka. Pokud dlužník neprojeví odlišnou vůli, započítává se plnění nejdříve na náklady již určené (pod tímto pojmem si lze pravděpodobně představit náklady související s vymáháním dluhu), následně na úroky z prodlení, poté jiné úroky, než ty z prodlení a nakonec na jistinu. V případě, že však dlužník určí, že se plní nejdříve na jistinu, úročí se náklady i úroky (dochází tak k úročení úroků, o kterém jsme se zmiňovali již v předchozím článku).
JUDr. Richard Gürlich, Ph.D.
Zdroj: Advokátní kancelář Richard Gürlich
Redakce Sreality
