Starověk
Nejstarší instituce vykazující funkce banky byly pravděpodobně chrámy různých starověkých kultur, které sahají až do 3. tisíciletí před n. l. Vklady tvořilo obilí, domácí zvířata a později drahé kovy ve formě mincí. Je možné, že proces půjčky časově předcházel vzniku peněz.
Babylon
Nejstarší nalezené záznamy půjček pocházejí z 18. století př. n. l. z Babylónské říše. Dávali je duchovní tamním obchodníkům. V době Chammurapiho zákoníku bylo bankovnictví dostatečně rozvinuto na to, aby našlo místo v tehdejších zákonech, které proces půjček upravovaly.
Egypt
V Egyptě kromě zlata a jiných drahých kovů ve formě peněz používalo obilí a sýpky plnily funkci bank. Když byl později Egypt pod nadvládou Řeků (332–30 př. n. l.) tyto sýpky transformoval do sítě státních „obilných bank“ se sídlem v Alexandrii. Protože obilí bylo uznávaná komodita po celém Egyptě (a nejen v něm), a pro depozitory bylo jedno, do jaké sýpky svůj „obilný vklad“ vloží a z jaké si jej (oni nebo ti, kteří tento obilný kredit od nich koupili) později vyzvednou, rozvíjel tento systém kreditní bankovnictví ještě víc.
Řecko
V antickém Řecku doznalo bankovnictví dalšího posunu. Půjčky částečně přešly z duchovních v tamních chrámech též na soukromé nebo městem placené osoby a vedle půjčky spatřily světlo světa takové „bankovní produkty“ jako úvěr, peněžní vklady, směna cizích peněz a posouzení pravosti přinesených mincí.[1] První starověký bankéř, o kterém máme záznamy, je en:Pythius, jenž se půjčování věnoval v 5. století př. n. l. na poloostrově Malá Asie. Známý je též o století novější příběh en:Pasiona, původně otroka, později váženého Athéňan, kterému podnikání v tomto oboru přineslo svobodu i bohatství. Během jeho doby se (stejně jako i v jiných kulturách kolem Středozemního moře) začalo více objevovat „kreditní“ bankovnictví a dokonce předchůdce kreditní poukázky na výběr peněz v „síti“ některých tehdejších městských států starověkého Řecka, eliminující tak nutnost převážet mezi nimi peníze fyzicky a stát se terčem lupičů. V druhé polovině 3. století př. n. l. se začalo prosazovat tehdejších starořeckých bankovních center na ostrově Dévos, jehož význam později, s úpadkem Kartága a Koryntu ještě vzrostl a stal se modelem pro bankovnictví ve starověkém Římě.
zdroj:http://cs.wikipedia.org/
